Jdi na obsah Jdi na menu
 

Veveří 2014

8. 4. 2014

Akci na Veveří, hradě, který má polovina jednotky za humny, jsme si nemohli nechat ujít. V pátek večer jsme pouze ve dvou infiltrovali purkrabství, kde jsme pochybným vínem rozvraceli řady nepřátelského dělostřelectva. Tato akce byla myslím vcelku úspěšná, před poledneme druhého dne jsme je nezahlédli.

V sobotu ráno již zmíněná předsunutá hlídka zajistila potravinové lístky pro zbytek jednotky a netrpělivě očekávala jeho příjezd. Když se dostavil, byla postupně nafasována a částečně zkonzumována snídaně. Poté jsme odtáhli dělo před bránu Příhrádku, nedlouho po sobě dvakrát vystřelili a následně jsme se uvelebili na přilehlých lavičkách a rozjímali. Před polednem nadešel čas přesunu pod hradby, kde bylo zapotřebí navyknout některé z koní útoku na bodáky se ježící kanón. I učinili jsme tak, k ulehčení sestupu nám bylo přiděleno i několik pěšáků, ale i bez nich bychom to hravě zvládli. Když se na nás jezdectvo dostatečně vyřádilo, vydala se většina jednotky zpět na hrad na oběd. Guláš byl poněkud chuťově výraznější, ale co naplat, hlad je sviňa. V kotlíku jsme donesli i zbylým dvěma mužům u kanónu a po jídle ulehli do trávy a dopřávali oddych čerstvě nakrmeným břuchům.

Když se přiblížil čas bitvy, byli jsme i s druhým francouzským dělem a pěchotou přesunuti za zákrut cesty vinoucí se kolem kopce, na kterém stojí hlavní část hradu. Zde jsme měli vyčkat signálu k vyražení do akce. Sice by při dobývání hradu mělo být dělostřelectvo nasazeno jako první, ale prostý voják nemůže rozumět brilantním tahům vojevůdců. Tedy čekali jsme. A čekali. A pak ještě chvíli. Pěchota se mezitím nechávala masakrovat na svahu pod hradbami. Kdyby nás alespoň použili jako pěšáky, většina mužů v naší jednotce je vybavena puškou, ale ani to ne. Došli jsme k názoru, že vrchnímu veliteli francouzské strany se musí v hlavě honit přibližně tyto úvahy: "Rohlíky jsem koupil, mlíko je v ledničce... chleba taky mám. Na co já to, sacrebleu, zapomněl? Na dělostřelce!" No ale nakonec si přece jen vzpomněl a byli jsme povoláni. Vehnali jsme se do prostoru bitvy a tvrdě udeřili. Malými skoky jsme se postupně šplhali vzhůru k hradbám, ale již asi v polovině svahu nás zastavil konec bitevní ukázky. Dali jsme si cvičně ještě jednu ránu k podbarvení v reprácích běžících titulků a sjeli s dělem zpátky dolů. Vyčistili a naložili jsme je a vyšplhali se zpátky na hrad.

Po večeři jsme si udělali drobný piknik a v pozdních večerních hodinách se vydali domů. Veveří je nádherný hrad, na který je vždycky radost zavítat. Může-li to být v uniformě, je to ještě o něco lepší. Tedy příští rok, bude-li se akce opakovat, se myslím zase rádi zúčastníme. Jen bychom si raději měli připravit napsaný seznam úkolů pro velení, aby krom rohlíků byli i dělostřelci.

sepsal Růžmen