Jdi na obsah Jdi na menu
 

Slavkov 2013

5. 1. 2014

Víkend na přelomu listopadu a prosince nás zastihl při tradičním připomenutí bitvy nám nejbližší. Po několika letech pobývání v šatně slavkovské školy jsme se letos seznámili s ubikací novou, totiž s pozořickou sokolovnou. Tedy nejdřív jsme se chtěli seznámit s vedle stojící orlovnou, kam bychom koneckonců dle názvu patřili, ale přece jen jsme nakonec po konzultaci s propozicemi zamířili na určené místo. Změny ubytování jsme nelitovali – sice jsme přišli o slavkovské skříňky, z nichž některé bývaly patrně z nedbalosti žáků neuzamčeny, a tak nám rok co rok sloužily jako relativně bezpečné úschovny, ale zato jsme získali vyhodu vyvýšeného postavení. Usadili jsme se totiž na balkóně, který se táhl podél celé sokolské tělocvičny. Balkón byl plný stolů a židlí, se kterými jsme si zahráli škatulata, až vzniklo dostatečné místo pro rozbití našeho ležení. Dva vyčleněné stoly jsme prostřeli obligátním ruským praporem a jali se chystat k tradičnímu obžerství. Jako vždy jsme do pozdních hodin hodovali, zpívali a veselili se, zkrátka dělostřelecký piknik, jak má být.

Ráno jsme se vydali na snídani do místní školy. Mile nás překvapilo, s jakým nadšením se o nás v jídelně starali. Snídaně byla výtečná a i obědové balíčky byly dobře naplněné. Dopoledne jsme si zarozjímali, načež jsme zamířili na tradiční dělostřelecký mítink v zemědělských prostorách na horním konci bojiště u Tvarožné. Na místě se naše řady rozrostly na konečný (a až nezvykle vysoký) počet třinácti mužů. Vyložili jsme dělo a vyrazili na shromaždiště do Tvarožné.

Francouzská strana letos postupovala po bojišti nahoru, nám pak bylo přisouzeno postupovat na pravém křídle po úpatí Santonu, tedy po nejprudší části bojiště. Vzhledem k hojnosti našeho mužstva jsme se však této výzvy nezalekli. Před nástupem na bojiště jsme se oddávali hře v karty a klábosení mezi sebou i s kolemjdoucími. Pak kolem nás prošla spojenecká pěchota a mezi následující řady pěchoty francouzské jsme se zařadili i my. Na bojišti jsme byli mile překvapeni půdou – vůbec jsme se nebořili, hroudy nám pod botami i koly ukázněně držely pohromadě a dělo se hýbalo jen o málo méně ochotně než na cestě. Po krátké palbě ve výchozích pozicích jsme prakticky vyběhli nejhorší část stoupání a nemilosrdně pálili do spojeneckých řad. Později se fronta stočila o devadesát stupňů a spojence jsme tlačili směrem k divákům. Neprůstřelnost spojenecké pěchoty však naštěstí diváky uchránila. Bitvu ukončil nájezd spojenecké kavalerie na naše karé, jehož jsme však my nebyli součástí. Alespoň jsme měli možnost toto vyvrcholení pozorovat a dle mého názoru vypadalo pěkně. Horší už byl fakt, že po rozbití karé ukořistili spojenci dvě pěchotní kukačky, ale kázala tak historie. Po bitvě jsme si proklestili cestu mezi diváky, naložili dělo a vrátili se do Pozořic.

V ležení jsme notnou chvíli řešili dilema, totiž zda jít na večeři, nebo si rovnou udělat piknik. Nakonec jsme se rozhodli zkusit večeři. A byli jsme opět překvapeni – nejen že celkem tradiční guláš byl výborný, ale dostali jsme nádavkem i tatarák! Nevídáno, neslýcháno, pohoštění vskutku královské. Naplněni jsme se odvalili zpět do sokolovny vyjadřujíce obavy, že už se do nás piknik nevejde. Ale toho bohdá nebude, aby dělostřelci nesežrali, co se na stůl dá! Piknik opět probíhal dle nejlepších obyčejů a byl okořeněn celovečerní přestřelkou korkovými špunty mezi tělocvičnou a balkónem. Vrcholem tohoto ostřelování bylo zaměřování palby na z tělocvičny neviditelná lůžka na balkóně, prováděné pomocí vztyčeného velitelova prstu. Jako nejlepší ostrostřelec se ukázal Ráďa, náš nadějný dělostřelec první třídy. V pozdních hodinách pak palba zcela utichla a postupně utichla i společnost.

Ráno jsme si naposledy užili pohostinnost pozořické školní kuchyně a po sbalení věcí a odšpuntování balkónu jsme se vydali zpátky domů. Letos nám nanejvýš přálo počasí a nové ubytování a stravování se ukázalo jako výborné, byli jsme tedy velice spokojení. Pokud se bude příští rok opět bydlet v Pozořicích, budeme se jedině těšit.

sepsal Růžmen

 

Náhledy fotografií ze složky Slavkov 29. 11. - 1. 12. 2013