Jdi na obsah Jdi na menu
 

Chlumec 2013

14. 9. 2013

Víkend na přelomu srpna a září byl vyhrazen dvoustému výročí bitvy u Chlumce. Na zrádný dopravní tok D1, v jehož často stojatých vodách uvízla už nejedna výprava, jsme se rozhodli vyzrát nočním přesunem. Brněnská část se tedy sešla v pátek večer u velitele doma. Plán jít rozumně spát vzal (celkem očekávaně) brzy za své a budíček o půl třetí nás zastihl svěží jako ranní větřík od skládky. Po krátké snídani jsme se vydali na cestu, po chvíli se k nám připojilo i auto s 5ème. Dálnice i Praha byly prázdné, takže cesta ubíhala bez potíží. Co nás však nemálo zaskočilo, byly objížďky v širokém okolí Ústí nad Labem, se kterými se naše navigace nevypořádávala zrovna snadno. Nakonec se prosadila základní snaha všech navigací plánovat trasu hlavně tak, aby člověk poznal nevídaná zákoutí republiky, a s krásnými výhledy na krajinu a setkáním s fascinujícím názvem obce Žim jsme se dostali do kýženého Chlumce. Tam jsme ještě notnou chvíli bloudili, ale nakonec se nám podařilo najít tábor.

Na místě jsme si vyžádali instrukce stran umístění stanů a dostali pro každého muže upomínkový železný kříž. Vhodně barevné stuhy pro umístění kříže na krk jsme nesehnali, přesunuli jsme se tedy do vykázaného prostoru. Vztyčili jsme stany, převlékli se do uniforem (při čemž všeobecné veselí vyvolal můj nový pokus podvázat punčochy stuhou uvázenou na mašli) a začali se věnovat obvyklé přípravě na bitvu v poloze ležmo. Během dopoledne dorazila druhá polovina jednotky i s dělem. Později jsme obdrželi instrukce ohledně odjezdu všech dělostřelců kolem jedné hodiny na bojiště, neboť o hodinu později mělo dojít k uzavření silnice kvůli pietnímu aktu u památníku. Rozkaz byl proveden, ačkoliv přepravit kolonu aut s vozíky nebylo skrz návštěvníky a jejich auty již hojně pokrytou komunikaci nikterak triviální. Leč povedlo se a na malém parkovišti stranou od bojiště se začala skládat děla rozmanitých tvarů, velikostí a barev. Poté jsme nějakou dobu rekognoskovali terén, načež jsme děla vytáhli do mírného kopce na kraj samotného bojiště. Zde jsme vyčkávali příchodu pěchoty a zahájení bitvy.

Do bitvy jsme nastoupili společně s pěchotou a zaujali své místo uprostřed formace. Koaliční vojska jsme nešetřili a za neustávající palby jsme postupovali vpřed. Pak nám ale čerstvé rakouské posily vpadly do zad a my se najednou ocitli v kleštích. Otočili jsme dělo a dál se hrdinně bili. Historie nám však neúprosně kázala prohrát, takže po vypálení poslední rány se většina jednotky nechala pobít. Zůstal jsem jen já, neboť ve chvíli, kdy se ke mně blížila asi pětice zuřivých nepřátel, mi přišlo vhodnější zahodit briquet a vzdát se. Jak pomýlený to nápad! Nikdy bych nevěřil, jaké lapálie můžou následovat – po chvíli klečení se mě rozhodl zachránit kolem běžící francouzský pěšák. Tím jsem se dostal k jedinému přeživšímu pelotonu a postupně s ním až na úplně opačný konec bojiště, kde jsme bitvu ukončili ústupem. Po návratu k dělu jsem s velkou úlevou uviděl, že šavli mi nese Seržant, za kterýžto hrdinský kus ode mě obdržel po bitvě pivo. Za potlesku diváků jsme odtáhli z bojiště a po osvěžení několika lahvemi vody jsme naložili dělo a vyrazili zpět do tábora.

V táboře jsme se jali připravovat na tradiční pique-nique. Po celodenním vyhrožování se přece jen dostavil déšť, ačkoliv nikterak mohutný. Pomocí přistavené velitelovy dodávky, plachty a několika klacků jsme vybudovali přístřešek. Asi polovina nás seděla v dodávce, zbytek pod plachtou venku. Vzhledem k vizáži tohoto našeho doupěte je celkem ku podivu, že k nám za celou dobu nikdo nepřišel shánět trávu. Samozřejmě nedlouho po vybudování přístřešku déšť ustal a vrátil se až v noci, kdy už jsme spokojeně oddechovali ve stanech (tedy až na mě, neboť náš stan neměl zapínání a při každém poryvu větru jsem dostal sprchu). Ráno jsme se sbalili a vyrazili na cestu. Z původně plánované návštěvy Terezína sešlo, neboť se 5ème pokazilo auto a museli jsme řešit opravu. Alespoň jsme se pokochali údolím Labe směrem do Děčína, kam jsme se vydali za servisem. Tato lapálie nás nemálo zdržela, ale kupodivu ani tentokrát jsme nepotkali žádné zácpy a bez dalších potíží se vrátili domů.

sepsal Růžmen

 

Náhledy fotografií ze složky Chlumec 31. 8. - 1. 9. 2013