Jdi na obsah Jdi na menu
 

Tříleté tažení

23. 11. 2009
Tříleté tažení
 

Středa 6. srpna 1862

 
Ráno jsme pokračovali v pochodu po neúprosně pálícím sluncem a večer jsme se utábořili na míli od Culppepper kde jsme se opět připojili k brigádě. Byl to nepříjemný pochod 15ti mil.

Pátek 8. srpna

 
Po poledni divize pokračovala v pochodu, minula Culppepper a na několik hodin zastavila v hustém borovicovém lese. Bylo horko bez sebemenšího zavanutí. Večer jsme pochodovali dalších 5 mil, až jsme se utábořili na otevřeném poli.

Cedar mountain sobota 9. srpna 1862

 
V poledne jsme stáhli ležení a pochodovali asi 2 míle, kde jsme zastavili na úzké prašné cestě, nijak nechráněni před pálícím sluncem. Vrhli jsme se na přídělovou menáž. Nedaleko bylo slyšet silnou kanonádu. Dostali jsme zprávu, že se obranné oddíly utkaly s rebely u vzdálené hory Cedar. Pozdě odpoledne se připojili generál major Pope a McDowell. Pokračovali jsme v pochodu asi 2 míle, až jsme zastavili nedaleko jakési silnice. Složili jsme zbraně, seskládaly batohy, probrali krytí a doplnili střelivo. Pak zbraně opět na ramena a dál, rychlým pochodem po silnici k místu střetu. Jak jsme postupovali rachot střelby byl slyšet blíž a blíž….čekání….zbraně opět pohotově , další rychlý postup až jsme se přiblížili přímo k místu střetnutí. Zatím zalil noc sluneční svit, odrážející se v našich bajonetech. Někdo ze skupiny trubačů Carrolovy brigády začal nesmyslně hrát, čímž rebelům umožnil odhadnout kde jsou umístěny posily a tak vyvíjeli snahu přestavit svoje baterie tak, aby je dostali na dostřel. Jejich palba byla uspěchaná a nepřesná, avšak my jsme v jejich dosahu byli a tak nám nad hlavou svištěly střely a střepiny. Dozajista vzrušující scéna pro kohokoli, koho se to netýká. Jakmile rebelové přemístili svoje pozice, museli jsme si pohnout, abychom zmizeli z jejich dostřelu. V postupu byla Towerova brigáda a my se několikrát pokusili zalehnout ( majíc své zbraně na dosah ) ke krátkému spánku, ale záhy jsme byli buzeni k dalšímu přemísťování, kanonáda a palba mušket pokračovala téměř do půl noci. Pak nás kontaktoval brigádní generál Hartsuff se zprávou, že jedna baterie byla umlčena a brigádní generál Rickett velící naší divizí ho požádal o podpůrný regiment a pro tento úkol Devátou New Yorskou svědomím, že dojde-li ke střetu, povede si jistě velmi zdatně. Regiment byl tedy rozdělen na dvě křídla, podporující dělostřelbu. Zalehli jsme poblíž, ale dřív než jsme se mohli poddat lehkému spánku byl čas na další změnu pozic a tak to šlo celou noc. Chvílemi jsme byli tak blízko, že jsme mohli slyšet rebelantské důstojníky, udílející příkazy svým mužům, ale noc byla tak tmavá, že jsem neviděli ani sebe navzájem.

Neděle 10. srpna 1862

 
Někdy po poledni jsme byli uvolněni k návratu k brigádě. Přesunuli jsme se na jakési obilné pole, nad námi převzal velení opět plukovník Stiles , který byl odvolán z funkce velícího důstojníka ve Waretonu . Major Rutherford se zachoval velmi galantně , stvrdiv , že svou funkci zastával velice zdatně. Během dne byly obě strany zaměstnány pohřbíváním mrtvých a odklízení raněných . Bylo silně deštivo a tak jsme obilné klasy použili k primitivním deštníkům , alespoň trochu chránící před deštěm . V noci jsme se přemístili z obilného pole na jiné, z vysokou stojatou travou a tam jsme si zřídili stany.
 
 
 

Úterý 12. srpna

 
Ráno…. rušíme stany a přemisťujeme se do nedalekého lesíka .Noc……Opět rozkládáme ležení na otevřeném poli .

Pátek 13. srpna

 
Ráno jsme strhli tábor a pokračovali ve stopách ustoupivších rebelů . Míjeli jsme čerstvé bitevní pole . Nepohřbení bezvládní koně uprostřed sem tam rozházených , ohořelých či načisto zničených vozů . Pečetní znak zuřících ustupujících rebelů. Večer jsme se po dalších 8. mílích utábořili na dvě míle od Rapidan River . Generál Pope poté obdržel rozkaz Armády Virginie a my jsme k naším batohům , stanům a vší té výstroji museli přibrat ještě 5-ti denní menáž a šedesát kompletních ran , což je o 20 víc než obvykle . V letním parnu je to nepříjemný náklad .

Neděle 17. srpna

 
Ministerstvo války vydalo nařízení , že na brigádu připadá jen jedna kapela .Všechny ostatní nechť jsou rozpuštěny . Naše kapela se tedy uprostřed pozdravů nastoupeného regimentu odebrala k odjezdu domů . Během průzkumu stávajících pozic rebelů na jižním břehu Rapidan River byl zasažen do hrudníku Brigádní generál Carrol . Kolem poledne míjel náš oddíl , vezen po řece do nemocnice .Krátce na to jsme stáhli tábor a ustoupili tak o dvě míle . Utábořili jsme se na jakési planině a postavili hlídky.

Pondělí 18.srpna

 
Dle rozkazu prezidenta Lincolna jsme na poli nedaleko ležení gen. Hartsuffa, nastoupili ke generální přehlídce Armády Unie . Odpoledne jsme složili stany, zbraně a leželi do pozdní noci , kdy jsme obdrželi rozkaz ke spánku s přichystanou zbraní, byvše připraveni k okamžitému nástupu v co možná nejvyšší tichosti. Po půlnoci se vyloupl měsíc a tak jsme se seřadili ke krátkému pochodu na cestu, kde jsme opět po zbytek noci zalehli. Byla pořádná zima a muži rozdělávali všude kolem z pražců ohně, aby se alespoň trochu zahřáli. Náš ústup se poté zpozdil na cestě přeplněné postupujícími oddíly. Naše jednotky kryly týl celé armády.

Úterý 19.srpna

 
Kolem desáté ráno, když se cesta uvolnila jsme pokračovali v ústupu. Na jednom z nedávných bojišť naši muži našli bedny z chlebem, které tam zanechali ustupující rebelové. Hladově jsme se na ně vrhli a po krátké přestávce jsme pokračovali v pochodu míjejíce Cullpepper a stanici Rappahannock. Šli jsme ještě kus podél řeky a pak se brigáda svinula v jednom místě jak hrozen špendlíkových hlaviček. Muži, jak stáli tak popadali, roztroušeni bez ladu a skladu a kdo mohl snažil se usnout. Měli jsme za sebou 22 mil ostrým tempem. Stanice Rappahannock ve Virginii 20 - 23. Srpen

Středa 20. srpna

 
Ráno, když se brigáda trochu vzpamatovala a muži nalezli své regimenty, přemístili jsme se poblíž říčním břehům, kde bylo rozmístěno dělostřelectvo. Několikrát jsme pak měnili pozice, dle toho, jak se kde na jižní straně řeky vyskytli rebelové.

Čtvrtek 21. srpna

 
Celý den ležíme na pozici u břehy řeky. Naše jednotky tvořící Kingovu, Rickettovu a McCallovu divizi se jako jediné podobaly těm, které kryly ústup Popovy armády.

Pátek 22. srpna

 
Pozdě odpoledne se naše brigáda oddělili od ostatních. Došli jsme k jižní straně řeky, tak na míli od pontonového železničního mostu, který tu kdysi zanechali pionýři železnice. Pak jsme pokračovali, až jsme se utábořili jen kousek od něj v jakési kotlině nedaleko břehu. Kumpanie byly detailně instruovány a nedaleko od stanoviště začaly regimenty hloubit zákopy na kterých se pracovalo dnem i nocí.
 

Neděle 24. srpna

 

Od včerejška leje jako z konve a déšť vůbec nepolevuje.Řeka se povážlivě zvedá a hrozí odplavením mostu. Brzy ráno jsme dostali rozkaz přemístit se na severní stranu a připojit se k divizi bitevní linie nedaleko břehu. Rebelové se zmocnili našich opuštěných zákopů a zahájili na nás tvrdou palbu.Naše dělostřelectvo odpovědělo a po několik hodin duněla kanonáda z obou stran.Přestože v brigádě bylo několik raněných náš regiment prošel bez úhony. Odpoledne jsme pokračovali v ústupu a silná palba se ozývala od Sulphur Springs.Se západem slunce jsme nedaleko cesty byvakovali,načež se se snesl opět hustý déšť,který nás po 8mi mílovém pochodu ve chvíli promáčel na kost.

Pondělí 25.srpna

 

Ráno jsme pokračovali v pochodu cestou vedoucí do Warrettonu.Po poledni jsme zastavili na silnici Waterloo,unavení a vyhladovělí po ubíjejícím 12-ti mílovém pochodu.Jelikož bylo vládního přídělu poskrovnu,naši muži prošacovali nedalekou vesnici. Prasata,lusky zapékané ve slupce,zelenina,kukuřičné placky a brambory....Naplnilo se mnoho válečnických žaludků,ale s tím vznikla i otázka co a jak s večeří pro věčně vyhladovělé mužstvo.

Úterý 26.srpna

 

Ráno,během pochodu k Sulphur Springs se ozývala těžké palba z míst kde se nacházela divize a tak jsme se spěšně vraceli zpět do tábora.Pozdě odpoledne jsme se přesunuli po rozbitých a rozblácených cestách přes Warretton.Ústup kryla Towerova brigáda. Skoro k půlnoci jsme zastavili ke krátkému oddechu poblíž Baltimore a muži okamžitě zalehli ke spánku po strašlivých 8mílích.

Hroughfare Gap Virginia
28.srpna 1862 čtvrtek

 

Kolem poledne jsme se vidali na pochod až k místu,vzdálenému jen pár mil od Gainsville,kde naše divize vyhloubila okolo jakéhosi pole krátký zákop.Odtud jsme se vydali cestou vedoucí k Haymarket.Tam jsme ztrážím zanechali výstroj a pokračovali rychlým tempem k Throughfare Gap proti Longstreetovým silám,zatímco Unionisté mašírovali do Manassas. Naše divize dorazila opravdu s poslední minutou.O chvíli pozdě a Longstreetovo vojsko by prorazilo.Náš regiment podporoval 2.Pensilvánskou přímo v bitevní linii.Pokročili jsme přes vysokou trávu,keře a překonali velmi nebezpečný kopec.Zatímco se na obou stranách pálilo z děl a mušket,drželi jsme po několik hodin jejich postup přes Gap.V předem stanovený čas jsme se stáhli a kavalérie pokácela okolo stojící stromy jako zátaras. Z tráty 2.Pensylvánské byly těžké,ale našemu regimentu se to tentokrát vyhlo. Vrátili jsme se pak do Haymarket pro výstroj a rychlým tempem pokračovali dál.Před půlnocí jsme bivakovali nedaleko Gainsville. Rozestavili jsme hlídky a ulehli po tvrdém 14-ti mílovém pochodu ke spánku.