Jdi na obsah Jdi na menu
 

23. 11. 2009

Historie Americké občanské války

Americká občanská válka (1861-1865) byla vybojována v Severní Americe mezi Spojenými státy americkými (tzv. Unie) a Konfederačními státy americkými (tzv. Konfederace), což byla koalice jedenácti států, které vyhlásily odtržení od Unie. Jelikož státy Konfederace byly soustředěny v jihovýchodní části Unie, nazývá se tato válka někdy válkou Severu proti Jihu. Jako příčina války se často udává spor o povolení otroctví, ale to je značně zjednodušující, důvodů byla celá řada, podstatou většiny z nich bylo, že Jih upřednostňoval podstatně větší autonomii pro jednotlivé státy Unie než Sever, který prosazoval silnější centrální vládu. Bezprostřední otázka zrušení otroctví se často přeceňuje, byť se Jih obával, že jeho zrušení bude logickým důsledkem růstu moci vlády ve Washingtonu, otroctví ovšem stálo (ne vždy zcela zřetelně) v pozadí i ostatních rozporů. Válka přinesla asi 970 000 obětí (přes 3 % populace), z toho kolem 600 000 mrtvých, což převyšuje ztráty amerických vojsk ve všech ostatních kofliktech dohromady. Válka přinesla první masivní využití telegrafu, železnice a kulometů v boji a skončila porážkou populačně i průmyslově slabšího Jihu. Jejím důsledkem bylo posílení centrální vlády, zrušení otroctví a zbídačení Jihu, ale i rozšíření občanských svobod, další územní expanze USA a mohutný hospodářský rozmach (včetně Jihu).

Předcházející vývoj

V roce 1776 byla vyhlášena nezávislost USA. Po vyřešení vnitropolitických problémů se USA pustila do obchodní a územní expanze. Za francouzské revoluce a za napoleonských válek v Evropě bylo využíváno neutrality. Roku 1803 Spojené státy odkoupily od Napoleona Louisianu a tím zdvojnásobily své území. Nadále také pokračovaly problémy s Indiány, jež často končívaly masakry. Roku 1819 získaly USA od Španělů poloostrov Floridu. Roku 1823 vyhlásil prezident James Monroe tzv. Monroeovu doktrínu. Ta zaručovala vzájemné nevměšování se evropských a amerických zemí do záležitostí druhého kontinentu. Reagovala na zásahy některých evropských států v Latinské Americe. Dočasně byla opuštěna během první světové války a definitivně při druhé. V roce 1845 USA anektovaly Texas. V letech 1846 až 1848 vedly válku s Mexikem a získaly : Kalifornii, Arizonu, Nové Mexiko a Oregon. Stále víc se také vyhrocovaly problémy mezi otrokářskými a neotrokářskými státy, které vyvrcholily občanskou válkou.

Příčiny občanské války

Příčinou občanské války byl dlouhodobý odlišně probíhající vývoj Severu a Jihu. Na Jihu si bohatí plantážníci uvědomili, že sotva seženou dostatek bílých lidí, kteří budou ochotni pracovat v horkém podnebí amerického Jihu. Indiáni se velmi brzy ukázali jako málo odolní a tak se představa černochů, zvyklých na horké podnebí, zdála jako nejlepší. V 19. století si už žádný Jižan nedokázal představit život bez otroků. Největšími vlastníky byli plantážníci pěstující převážně bavlnu. Ti byli privilegovanou vrstvou jižanského obyvatelstva. Jejich plantáže produkovaly většinu zemědělských výrobků celých USA. Ovšem plantážníci a otroci nebyli jedinými obyvateli Jihu. Nacházela se zde i takzvaná střední vrstva. Byli to drobní zemědělci pracující na své půdě, kteří většinou vlastnili dva až tři otroky. Většina z nich toužila po tom stát se také velkými plantážníky. Další skupinou obyvatel byla bílá chátra, což byli nemajetní bílí obyvatelé, většinou žebráci. O starém Jihu existuje spousta mýtů. Jeden mluví o pyšných, vzdělaných mužích, jež otroctví brali jako nutnost, bez které by jejich plantáže nepřežily. Druhý mluví o despotech, jež bičují své otroky, chovají se nelidsky a ve své krutosti si libují. Ani jeden z nich není ten pravý. Pravdu musíme hledat někde mezi nimi. Na severu USA se rozvíjel průmysl. Rozdílný pohled na otroctví byl nejvýraznějším rysem odlišující Unii a pozdější Konfederaci. Další rozpory byly také kvůli clům vůči Britům. Jih chtěl cla co nejmenší. Naproti tomu průmyslníci, obchodníci a bankéři ze Severu usilovali o pevnou měnu a celní ochranu. I přes společenské rozdíly byly ale dlouho snahy o kompromisní řešení.

Missouriský kompromis a Kansaská občanská válka

Roku 1818 měla být do Unie (tj. USA) přijata Missouri, což by způsobilo převahu otrokářských států v Senátu. Výsledkem byl Missourský kompromis z 20. března 1820, na základě kterého byl spolu s Missouri přijat i svobodný stát Maine a byla stanovena hranice 36° a 30' severní šířky, za kterou se nesmělo otrokářství šířit. Tento kompromis byl zrušen dne 30. května 1854 zákonem o Kansasu a Nebrasce, podle kterého se občané těchto teritorií měli rozhodnout, zda v nich bude povoleno otroctví. Výsledkem byla kritika z obou stran a to, že do Kansasu přicházeli jak odpůrci otrokářství tak jeho zastánci vedlo k občanské válce v Kansasu (1855-1858), kterou ukončil až zásah federálních vojsk. „Krvácející Kansas“ značně přispěl k vyhrocení situace mezi Severem a Jihem. Spory v Kansasu rozdělily politické strany Unie. Proti vládnoucí Demokratické straně, hájící zájmy jižanských plantážníků a lidí spojených s obchodováním s bavlnou, byla založena roku 1854 Republikánská strana. Hájila zájmy farmářů, dělníků a průmyslníků ze Severu. Zásadně byla proti otroctví. V boji proti otroctví vznikly dva proudy. Abolicionisté byli pro úplné zrušení otroctví. Pomáhali utíkat otrokům do Kanady a měli značný vliv na veřejné mínění. Naproti tomu již zmiňovaná Republikánská strana byla z pragmatických důvodů jen pro zamezení šíření otroctví do nových států.

Povstání Johna Browna

V říjnu 1859 došlo k povstání Johna Browna, při kterém bylo obsazeno skladiště zbraní v Harpers Ferry ve Virginii. Toto povstání bylo potlačeno oddíly Virginie a Marylandu a John Brown byl popraven.

Zvolení Abrahama Lincolna

V r. 1860 v prezidentských volbách zvítězil Abraham Lincoln, kandidát Republikánské strany, která mimo jiné slibovala zastavení šíření otroctví. Přestože Lincoln neplánoval zrušení otroctví tam, kde již bylo, a zachování jednoty Unie pro něj bylo prvořadé, na jeho zvolení zareagovala Jižní Karolína tím, že se 20. prosince rozhodla vystoupit z Unie. Následovaly ji Mississippi, Florida, Alabama, Georgia, Louisiana a Texas. Vznikly tak Konfederované státy americké s vlastní ústavou, jejichž prezidentem byl zvolen Jefferson Davis. Hlavním městem Konfederace se později stal Richmond ve Virginii. Konec nadějí o smírné řešení znamenal útok jižanských jednotek na federální pevnost Fort Sumter u Charlestonu 12. dubna 1861. Oficiální začátek války je 15. duben 1861, kdy Lincoln povolal 75 000 dobrovolníků (přihlásilo se 500 000). 19. dubna 1861 vyhlásil blokádu jižanských přístavů. Ke Konfederaci se následně přidaly další čtyři státy: Virginie, Arkansas, Tennessee a Severní Karolína. V Unii však nadále zůstávaly otrokářské státy Maryland, Kentucky, Delaware a Missouri. Na začátku války to vypadalo, že výhodu má Jih. Přestože Sever byl průmyslově rozvinutější a měl k dispozici větší kapitál, suroviny a zbraně, nedostávalo se mu zkušených vojevůdců, protože většina důstojníků pocházela z Jihu a odešla do konfederačních sil. Navíc Sever musel útočit. Jihu se stačilo bránit.

Průběh občanské války

Prvotní úspěchy Konfederace

Zpočátku docházelo pouze k menším ozbrojeným střetům. První velká bitva byla svedena 21. července u 1861 Bull Runu. Tato bitva skončila drtivou porážkou Severu. Bylo rovněž jasné, že půjde o delší konflikt než obě strany očekávaly. V dubnu 1862 zavedla Konfederace povinné odvody do armády a v r. 1863 je zavedla i Unie.

Námořní akce

Výhodou Unie bylo silnější námořnictvo rekrutované zejména z Nové Anglie, které mělo v Atlantiku výraznou převahu. Několikrát se podílelo na přepravě jednotek do týla nepřítele a uzavřelo jižní státy do námořní blokády, širšího úspěchu ovšem nezaznamenalo.
9. března 1862 došlo v zátoce Chesapeake k námořní bitvě pancéřovaných lodí Konfederace CSS Virginia (známé též jako Merrimac) a Unie - USS Monitor. Virginie zničila tři lodě, ale když se na bojišti objevilo menší plavidlo Monitor, byla po dlouhém boji nucena ustoupit. Zanedlouho při ústupu byla vojáky konfederace zapálena a zničena v kotvišti Norfolk, aby nepadla do rukou jednotkám Unie.
17. února 1864 potopila ponorka Konfederace Hunley jako vůbec první ponorka nepřátelskou válečnou loď - USS Housatonic, když se chystal prorazit námořní blokádu Charlestownu. Loď se potopila během 5 minut a zemřelo při tom 5 členů posádky lodi. Ponorka se krátce poté při návratu k pobřeží potopila - žádný z osmi členů posádky ponorky nepřežil. Na západním bojišti se dlouho bojovalo o tok Mississippi jako o důležitou dopravní tepnu. Ačkoli ze severu postupovala silná říční flotila a z jihu námořní lodě, provoz lodí unie na Mississippi nebyl až do posledního roku války možný, protože trasu ohrožovala děla konfederačních pevností.

Zrušení otroctví v Unii

6. dubna 1862 dosáhla vojska Unie vítězství pod vedením generála Ulyssese S. Granta v bitvě u Shilohu, bylo to ovšem draze zaplacené vítězství (počet padlých na obou stranách byl 25 000). Po vítězné bitvě u Antietamu přednesl Lincoln 22. září 1862 Předběžné vyhlášení podle kterého byli od 1. ledna 1863 všichni otroci na územích Unie svobodní (definitivní osvobození otroků znamenal až 13. Dodatek Ústavy z r. 1865). Od r. 1863 začaly vznikat první oddíly černošských dobrovolníků, které hodně pomohly v bitvách proti Konfederaci. Toto prohlášení rovněž částečně eliminovalo hrozbu, že by Francie, Španělsko a Velká Británie pomohly Konfederaci, protože by to znamenalo, že otevřeně podporují otroctví.

Konfederace na ústupu a kapitulace

1.-3. července 1863 zuřila bitva u Gettysbugu. Vrchní generál konfederace Lee utrpěl drtivou porážku a byl donucen se stáhnout. V březnu 1864 byl Grant jmenován velícím generálem. Unie. Zatímco Grant pronásledoval Leea ve Virginii, další generál Unie Sherman pronásledoval armádu Konfederace vedenou Johnsonem skrz Georgii. Johnson se snažil Shermana odlákat, ten však namísto toho pronikal stále hlouběji do území Konfederace a za sebou zanechával pruh spálené země. 21.12.1864 vstoupil do Savannah a rozdělil tak Konfederaci na dvě části. 4. března 1865 byl Lincoln opět zvolen prezidentem. 9. dubna 1865 se sešel Lee s Grantem v Appomatoxu, kde Lee kapituloval. V průběhu několika týdnů se vzdaly všechny zbývající jižanské jednotky.

Důsledky občanské války

14. dubna 1865 byl na Lincolna během jeho návštěvy Fordova divadla spáchán atentát, na jehož následky zemřel. Vrahem byl mladý herec, který byl členem skupiny spiklenců, sympatizujících s Jihem. Plánovali zabít i další významné představitele Severu např. generála Granta. Tímto činem ale Jihu spíše uškodili, protože rekonstrukce Jihu se namísto Lincolna, který by díky svému vlivu dokázal prosadit smířlivý přístup, ujal Andrew Johnson. Tento nástupce Lincolna ve funkci prezidenta svěřil znovuobnovení Jihu radikálům toužícím po pomstě Jihu za válečné útrapy.Tzv. ?Rekonstrukce? probíhala v letech 1865-1877. Na jihu byla vytvořena vojenská správa a bylo ihned vynucováno dodržování 13. a 14. dodatku Ústavy a z větší části negramotní bývalí otroci byli dosazováni do úřadů. Tehdy také vznikla rasistická organizace Ku-Klux-Klan. Pro rostoucí vlnu odporu tak byla vojenská okupace Jihu nakonec ukončena a správa svěřena místním vládám. Občanská válka byla nejkrvavějším konfliktem na území Severní Ameriky. A přestože byli černí otroci podle zákona svobodní, neznamenalo to, že jsou z nich plnoprávní občané. Tento problém nebyl nikdy plně vyřešen a dodnes ovlivňuje nejen politickou, ale i sociální situaci USA.