Jdi na obsah Jdi na menu
 

Dopisy domů

23. 11. 2009

DOPISY DOMŮ

                od muže z třiaosmdesáté

 

 83rdinfmarker.jpg

 

 

 

Rutherford , nedaleko města Frederick
7. prosince 1861
 
Byli jsme na pochodu od pondělního rána do úpadu středeční noci .Naše rota , držící stáž už druhým dnem , kryla týl regimentu a po celodenním pochodu chránit ležení i v noci . Měl jsem to štěstí být mezi těmi , kdo střežili usedlost , kde spal náš plukovník spolu s dalšími důstojníky . Farmář nám řekl , že nechá zadní dveře otevřené spolu s pořádným ohněm a tak jsme mohli spát naše čtyři hodiny spánku v kuchyni . Podlaha byla pokrytá spícími černými hubami . Vzal jsem svou houni , rozložil svou postel před ohněm , svou pušku jsem položil vedle sebe , sumku pod hlavu a byl jsem tak akorát na dobrý spánek , když kamarád zakopnul . V okamžení bylo vše na nohou , tak jak jsem to ještě neviděl . Černé huby ječely , kamarád se snažil vysvětlovat , já se smál, až nakonec někdo přinesl světlo a vše se vysvětlilo . Farmář udělal snídani , ale jakou snídani ! Ještě tedˇ ji cítím a nikdy na ni nezapomenu . Horká káva , kukuřičný chléb ,máčené sušenky , sušené maso , hruškový kompot a podobně .Prostřeli nám na čistý ubrus my zas jedli příborem z talíře .
 
26 . ledna 1862
 
Postupujeme ! Zprávy z Kentucky jsou skvělé a povzbuzující pro celou Potomac Armádu a dostaneme-li příležitost , pošleme vám víc takových nebo lepších . Jeden z našich W.... , dostal z domova balík s krocanem a krásnou pečenou kachnou . Zvládli jsme pana Krocana i s jeho společností opravdu rychle . Raději píšu , zatímco kluci z vedlejšího stanu mají modlitební nebo tancují podél cesty .
 
24. února 1862
 
Dnes ráno jsme doplnili zásoby střeliva . Celá divize jde společně . Hlídej novinové zprávy . Pokud se mi něco stane , bude o mě postaráno a moje věci ti pošlou . Splním svoji povinnost a nebudu střelen zezadu .... První zprávy o mé smrti či zranění, neber na vědomí .
 
 
 
 
Stanton, Cattlet´s Station                        
6. května 1862
 
Dostáváme hrozně zabrat , tedˇ, když jsou k tomu podmínky . Ráno jsme měli dvě hodiny bajonetového výcviku a odpoledne měl plukovník za to , že potřebujeme další cvičení a tak jsme měli pochodové , trvající tři hodiny . Poté jsme dostali 15.minut na přípravu pro přehlídku stejnokrojů . Zdravé , ale jsem pro menší porce . Přikládám obrázek našeho stanu , který pro mě udělal jeden z kluků . Žije nás tam jednadvacet .
 
Falmouth , naproti Fredericksburgu .
 
Právě jsme dorazili . Pršelo od samého začátku cesty . Včera jsme prodělali zatím vůbec nejhorší pochod . Bylo příšerné vedro a my pochodovali 18.mil , abychom mohli podat zprávu Mc.Dowelovi . Naši muži se káceli po celé délce sedmi mil , totálním vyčerpáním . Včera ráno jsme vyšli v síle osmi set mužů a do tábora dorazili v počtu 156 . Náš oddíl zrovna tak . Vyšlo nás 82 a došlo jen 24 . Z jednoho oddílu dorazilo jen 5 mužů .Byl hrozný nedostatek vody . Z důvodu nemoci jsem opustil naše řady . Tady na ošetřovně mohu psát , ale raději bych pochodoval s chlapci . Už dvakrát jsem vypadnul a moc mě bolelo , vidět chlapce ležet u cesty , vidět jak trpí vedrem .
 
Náš oddíl dnes nenastoupil svou božskou službu a museli jsme , jako trest , poslouchat čtení ... Principy válek ... 18.května neděle 1862 .
 
Front Royal ,
 
6.června 1862
 
Mám po prvé za celou dobu příležitost psát celých 14. dní. Jsem na stráži a můj odpočinek se blíží. Od chvíle co jsme opustili Falmouth, to bylo jen utrpení. Jídlo bylo tvrdé a bylo ho pomálu. Jackson je obklíčen a musí bojovat nebo kapitulovat. Z Alexandrie       do Manasasu jsme užili vozy a pak začali pochodovat, tak jako dopochodujeme konce války. Je s námi generál Shields, valy nad námi, Fremont napravo, Blenker nalevo a Jackson rebel někde mezi námi. Naši zajatci říkají, že nemají z Mc Dovela obavy a jestli prý na něj narazí znovu, poženou ho hůř než v Bull run v jedna šedesátém. Doufám, že brzo nastane pořádná bitva, protože jestli nás povedou do Ritchmondu v tomto horkém počasí, bude po nás.
 
13.června 1862
 
Náš oddíl se má tedˇ dobře, strážíme dobytek patřící naší brigádě. Jsme odděleni od regimentu a shromážděni v secesním mlýnu. Přes den je kavaléristé berou ven na pastvu a v noci je hlídáme. Dnes ráno sem dorazilo na 52 vago´nů s raněnými z hlavní Shieldsovi divize. Pověřil z jednoho ze svých plukovníků, aby postoupil až k Jacksonovi, vyhodil do povětří most a tak odříznul a zajal jeho vlak, který tou stranou projížděl. Důstojník ten most překročil a Jacksona, jehož síly byly dvanáckrát větší, napadnul a -samozřejmě- tvrdě narazil. Fremont přišel právě včas, aby je zachránil před úplným vyhlazením. No a tedˇ ti chlapci trpí kvůli nekompetenci důstojníků.
Mám se tedˇdobře. Je dostatek čerstvého masa, ale kupodivu se cítím líp po sucharech a po slanině. Tu a tam jsme neměli žádnou poštu nebo zprávy a jsme zaručeně nejzabedněnější setninou z celé armády Unie. Jeden den se říká, že Richmond padl, druhý den je to zas naopak, pak zas že Korinth byl evakuován, a zase naopak a tak je to se všemi zprávami, které k nám přijdou. Ještě, že nevidíš devátou N.Y. Návrat domů.... velmi decentně vypadající regiment, v krásných uniformách. Ale tedˇ, když se rozhlédnu se musím smát. Tváře spálené sluncem, rostřepené uniformi, nadměrná čísla bot, vše pobité. Někteří zahodili svoje torny a chodí s houněmi omotanými kolem těla, smál by ses, kdybys nás viděl na pochodu. Jednomu se na zádech houpá pánev, jinému kbelík, dalšímu konev. Každý oddíl musí mít čtyři sekery a čtyři krumpáče. Někteří jsou již znechuceni, ale já již šílím po tom, až tohle všechno skončí... pokud to nepotrvá deset let, nebo kulka či nemoc všechno neukončí.
 
Manassas
 
18. června 1862 
 
Středa ve Front Royal. Rebelové oslavují to, co nazývají Jacksonovým vítězstvím nad Mc Dowelem, Banksovci a Shieldsovci, avšak jen Shieldsova baterie byla odražena. Zbytek jeho mužú byl v hrozném stavu, když se k nám dostali. Otrhaní, špinaví a hladoví. Jsou to hrdinové. Mluvil jsem s mnohými, kteří se účastnili bitvy. Říkají, že to bylo příšerné. Na jednoho Unionistu jich bylo deset, ale zadržovali nepřítele více než hodinu a když zjistili, že je zbytečné obětovat další muže, ustoupili přes most. Na druhé straně zanechali   dvě děla, nacpali je prachem až po ústí hlavní a když rebelové zaplnili most, odpálili je a most úplně vyčistili. To byl jejich pozdrav na rozloučenou.